CAST BOKA

Člověk by řekl, že když už vás zvolí do Sněmovny, tak tam jdete něco reálně prosadit. Ale pak se podíváte na poslance Filipa Turka.

Víte, on po víc než sedmi měsících poprvé promluvil ve Sněmovně. Sedm měsíců! To je doba, za kterou by i průměrně inteligentní mlž vymyslel plán na záchranu světa. A když konečně dostane to slavné slovo, co udělá? Vystoupí a řekne kolegům, že sice do systému nahrál návrh změny zákona, ale hrozně je prosí, aby pro ni proboha nehlasovali.

(Misantrop se uchechtne a zavrtí hlavou)

To je přesně jako byste uvařili rodině nedělní oběd, s úsměvem ho postavili na stůl a pak zařvali: Nežerte to, možná jsem do tý omáčky omylem nasypal cyankáli! Pan Turek totiž podal návrh, aby obce mohly říct rázné NE větrným elektrárnám a oddálit takzvané akcelerační oblasti z jejich blízkosti. Úplný bojovník za práva malého českého člověka, co prostě nechce mít za barákem velkej fukar. Bojuje proti nim dlouhodobě, to mu nikdo neupře.

Jenže pak mu asi někdo z vládní koalice poklepal na rameno a zašeptal mu do ouška, že kvůli tomuhle jeho geniálnímu záchvatu demokracie by Evropská komise mohla státu stopnout deset, nebo možná i víc než dvacet miliard korun z nějakýho Národního plánu obnovy. Zástupci Evropské komise totiž jasně varovali, že pokud Česko tyhle zóny nevytvoří, může přijít o dotace. A takhle rychle u nás končí ideály, přátelé. Brusselská demokracie v plné kráse, jak sám s ublíženým pláčem u pultíku podotkl.

Najednou šly všechny ty vznešené řeči o obraně naší krásné české kotliny před zlými větrníky stranou. Turek to svedl na "bruselskou demokracii v plné kráse".

A tak mu koaliční partneři prosazování jeho vlastního návrhu prostě zatrhli. Takže ten jeho geniální zákon teď leží v systému jako takzvaně "osiřelý" návrh, ke kterému se sám předkladatel nezná, a poslanci o něm vůbec hlasovat nebudou. Krásná ukázka politické páteře. Když jde o principy, jsme lvi, ale když jde o miliardy z Bruselu, uděláme z vlastního zákona sirotka rychleji, než řeknete dotace.

(Misantrop se napije z odřené sklenice)

Ale držte si klobouky, protože teď přichází ta pravá pointa. Ten samý člověk, který se mohl přetrhnout, aby formálně ochránil právo vaší vesnice blokovat větrníky, se hned vzápětí přihlásil k jinému, úplně nenápadnému návrhu. Chtěl by, aby se spalovny nebezpečného odpadu zařadily mezi stavby veřejného zájmu, hezky po bok dálnic nebo velkých staveb pro bydlení.

Chápete to? Větrník je fuj, ten musíte mít absolutní právo vetovat. Ale spalovna, ze které létají toxické látky jako na nějakém lokálním festivalu respiračních chorob? To ne, tam mají mít místní lidi smůlu. Podle něj se totiž takové stavby nedaří efektivně povolovat kvůli nějakému NIMBY efektu - nikdo je nechce na svým dvorku - takže by se to mělo zrychleně a bez zbytečných keců domorodců povolovat přímo z ústředí v Praze a s velmi omezenou možností odvolání.

Je to naprostá poezie. Když se lidem nelíbí větrník na obzoru, je to posvátný hlas lidu, který musíme chránit před diktátem. Ale když ti samí lidé nechtějí dýchat toxický koktejl z hořícího nebezpečného odpadu, tak jsou to najednou brzdy pokroku a ten jejich otravný odpor se musí prostě osekat zákonem.

Tohle je přesně ten moment, kdy si uvědomíte, že politický boj za svobodu obyčejného člověka končí přesně tam, kde začínají zájmy těžkého průmyslu a strach o dotační penězovody. Turek sice neodpověděl novinářům na dotaz, proč mu ten odpor místních vadí jen u jednoho druhu staveb, ale my všichni to chápeme. Ono je totiž strašně snadné hrát si na rebela proti systému, když z toho koukají politické body. Ale jakmile hrozí, že byste museli převzít reálnou zodpovědnost za to, že stát přijde o miliardy, nebo když potřebujete protlačit byznys se spalovnami, najednou se z vás stane ten nejposlušnější byrokrat, který by nejradši místním sebral i právo stěžovat si na počasí.

Takže si to shrňme, přátelé. Naše velkolepá obrana národních zájmů vypadá v praxi asi takhle: Můžeme si svobodně a hrdě odhlasovat, že na obzoru nechceme vidět točit se vrtuli. Ale jakmile jde o to, jestli nám rovnou za plotem postaví obří výfuk na toxickej bo**el, tak máme radši držet hubu a šoupat nohama, protože to je VEŘEJNÝ ZÁJEM.

Dobrou noc a dýchejte zhluboka a do zásoby.

====

EDIT (13.6. 14:16):

(Z publika se ozývá brblání, někdo zamává plnou popelnicí)

"Hej! Ale spalovny jsou přece potřeba!"
"Misantrope! Nerozumíš chemii"
"Dnešní spalovny, už velké nebezpečí nepředstavují!"

(Misantrop si přiloží dlaň k uchu)

Jo, jo, slyším vás, slyším vás všechny najednou, vy moji odpadoví experti z komentářů.

Nádherná kompilace. Jeden křičí, že se zadusíme smetím, druhá, že skládky jsou tikající bomba, třetí mi posílá fotku haldy a čtvrtej mi vysvětluje rozdíl mezi pyrolýzou a opékáním buřtů. A víte co? Většinou máte pravdu. Což se mi přiznává fakt blbě.

Ale než si začnem vzájemně gratulovat, jednu věc si vyjasníme. Část z vás si pletete dvě úplně různý věci dohromady. Je propastnej rozdíl mezi spalovnou komunálního odpadu, což je ten váš pytel z kuchyně, slupky od banánů a rozbitá naděje, a spalovnou TOXICKÝHO, nebezpečnýho odpadu.

To je ten průmyslovej koktejl. Rozpouštědla, jedy, věci, který byste nechtěli ani vidět, natož vdechovat. To je, přátelé, jako kdybyste se dohadovali o tom, jestli pustit dovnitř psa, a jeden měl na mysli jezevčíka a druhej medvěda grizzlyho. Jasně, oba mají čtyři nohy a čumák. Ale fakt dost záleží na tom, kterej z nich vám přijde čmuchat na zahradu.

(Misantrop se napije)

A teď to nejtěžší. Připravte si telefony, tohle si natočte, tohle uslyšíte jednou za život. Já jsem to v tomhle standupu kapku přehnal. Udělal jsem z každý spalovny hrozitánskou čoudící obludu, co chrlí jed na děti jak konfety na letním festivalu. A to byl podraz. Protože to je přesně to, co celou dobu vyčítám odpůrcům větrníků. Postavil jsem si vlastního papírovýho strašáka a pak ho hrdinně podpálil. Tak mi klidně zatleskejte, jsem úplně stejnej kašpar jako ti, co je shazuju.

Tak si to teda srovnejme s fakty, ať tu nejedeme jenom dojmologii. Tahle mašina na toxickej odpad vážně není komín z pekla. Je to jen další dobře hlídaný provoz. Pálí to jedovatý svinstvo při jedenácti stech stupních. To už je teplota, při který se rozpadne i smysl pro humor. A to, co zbyde, se pere přes takovou hromadu filtrů, vápna a aktivního uhlí, že ty limity jsou spíš mikroskopický. Třeba olovo a další těžký kovy? Dohromady maximálně půl miligramu na krychlák. Dioxiny se měří rovnou na desetiny nanogramu. Nanogramu! To je tak strašně málo, že kdybyste to chtěli na vlastní oči vidět, museli byste si je půjčit od Pánaboha.

(Misantrop se zahledí do publika)

Takže, vyhráli jste. Spalovna není jedovatej oblak. Jste spokojení?

Je tam totiž jeden drobnej háček. Limit půl miligramu sice není moc, víc olova do sebe dostanete z prachu ve vlastním obýváku, pokud bydlíte v baráku, co pamatuje Husáka, ale pořád to není nula. Ta spalovna je zkrátka novej lokální zdroj něčeho, co nechcete za barákem ani v množství menším než malém. A to nás přivádí k tý pravý otázce, kterou v tý celý diskuzi nikdo nepoloží. Co z toho sakra bude mít ta vesnice - konkrétní lidi, co tu mašinu dostanou za humna?

(Misantrop se opře o stojan)

Tady to totiž začíná bejt úplně stejný jako s těma větrníkama. Scénář jak přes kopírák. Postavíte něco, co potřebuje celá republika, ale smrad, kravál a náklaďáky hodíte na pár stovek lidí, co tam náhodou bydlí. Užitek se rozprostře po celý zemi, nepříjemnost se vysype na jednu náves. A naše skvělá politika má na tenhle problém přesně dvě páky.

Páka číslo jedna. Ať si každá obec řekne ne. Výsledek? Nepostaví se nic, skládky přetečou a my se v tom všichni utopíme aspoň s tím hrdým pocitem, že jsme ubránili lokální svobodu.

Páka číslo dvě. Rozhodne se v Praze, odvolání neexistuje, místní ať drží hubu a koukaj do blba. To je mimochodem přesně Turkův recept na spalovnu veřejnýho zájmu - a ta jeho nekonzistence větrníky/spalovna byla podstatou mého předchozího vystoupení.

(Misantrop rozhodí rukama)

A někde mezi těma dvěma pákama leží jedna jediná dospělá možnost, kterou tady neumí nahlas vyslovit ani jeden politik, protože je moc dlouhá a nedá se z ní udělat úderný heslo na billboard. Zaplať těm lidem. Dej jim z toho podíl. Nech je to kontrolovat. Ta spalovna komunálního odpadu vyrábí teplo? Tak ať ta vesnice, co dostala ten komín za plot, topí celou zimu jak na Bahamách. Dej jim peníze na vlastní nezávislý experty. Dej jim data, na který se může kdokoli kdykoli podívat z mobilu. Dej jim právo zařvat, kam jste dali ten popílek, a uvidíte, jak rychle se z "my tu nic nechceme" stane "no tak jo, ale za těhle podmínek".

(Misantrop se ušklíbne a pomalu přejde po pódiu)

Jenže, a tady to začíná být fakt pikantní, držte si klobouky. Ono to není tak jednoduchý ani s těma penězma. Ve Švýcarsku se kdysi ptali jedný vesnice, jestli si k sobě vezme sklad jadernýho odpadu. Bez peněz kývla skoro půlka lidí. Brali to jako službu vlasti. Pak jim k tomu nabídli prachy, a souhlas se okamžitě propadl. Z půlky vesnice byla rázem čtvrtina. Jo, slyšíte dobře. Když jim za to nabídli zaplatit, chtěli to míň.

Ono totiž nabídnout někomu balík za to, že u sebe nechá riziko, je trochu jako když vám so**ed cpe pět tisíc za to, abyste mu přes víkend pohlídali pejska. V tu chvíli začnete logicky přemýšlet, jestli vám ten zmetek sežere gauč, kocoura a poslední zbytek víry v lidstvo. Ty peníze najednou působí jako přiznání, že je s tou věcí fakt něco strašně špatně.

Takže jsme přesně tam, kde jsme byli - univerzální řešení neexistuje, NIMBY efekt je silný a politici ho buď těží pro politické body jako boj za svobodu nebo vůli lidí ignorují, když je to dobré pro business.

Jen je to obzvlášť vypečené, když jeden a ten samý politik zvládne oboje během jednoho dne.

Tak se nám pan ministr zahraničí rozhodl hrát na sociálních sítích na velkýho rebela.

Hodí si na zeď video s Danuší Nerudovou s komentářem:
"A teď si představte, že by prezidentské volby dopadly jinak a na summit NATO by se dralo toto… !🤦🏻‍♂️"

Když se pak Radek Holomčík v diskuzi zeptá : "Tohle Vam prijde jako adekvatni vyjadrovani ministra zahranici a mistopredsedy vlady?" dostane odpověď:

"Je to vyjadřování ministra zahraničních věcí. Zvykněte si…!✌🏾"

Sledovat Petra Macinku, jak se snaží bejt drsnej alfa samec, to je jako koukat na pudla, co štěká na bouřku. Můžete mu dát obojek s ocelovýma hrotama, ale pořád to bude jenom pudl. A aby to celý pečetil tou svojí strašlivou dominancí, prskne na konec svýho velkolepýho postu emotikon ✌️. Jenže on tam nedá normálního žlutýho smajlíka. On tam střelí hnědýho✌🏾.

(Misantrop se ušklíbne a napije se z odložené sklenice)

Zlatý pravidlo politiky, přátelé, zní, že když vaše největší historická kvalifikace spočívá v tom, že jste strávili dekádu jako nosič tašek a vrchní leštič klik v Institutu Václava Klause, tak byste na veřejnosti hnědý prsty fakt ukazovat neměli. Já mu to vlastně vůbec nevyčítám, to podvědomí nezastavíte. Když máte za sebou roky tvrdýho tréninku v ukázkovým rektálním alpinismu u starýho pána, tak se to na tý hygieně zkrátka podepíše. Tyhle instinkty nevymažeš, i když ti zrovna přišijou funkci a dají ti limuzínu.

(Misantrop se nakloní blíž k publiku a spiklenecky ztiší hlas)

To je přesně takový to, když chcete všem dokázat, jakej jste obrovskej suverén, co pálí mosty a nikoho se nebojí, a to vlastní podvědomí vás zradí v jednom pitomým emotikonu. Takže jo, my si zvykáme.

Zvykáme si na to, že nám tu zkouší diktovat nový suverénní pořádky někdo, kdo si ani nestihne umýt ruce, než jde sebevědomě plácat na Facebook. Ale co, aspoň víme, kde má pan ministr pořád mentálně zabořený prsty. Pro jistotu jsem si už šel koupit karton mejdla a rovnou i popcorn. Tohle je ten náš slavnej kabaret, lodní kapela už hraje a tohle číslo bude ještě strašná legrace.

Dobrou noc

Lidi, slyšeli jste o těch nových náborech, co teď Motoristé sobě dělají na Ministerstvu životního prostředí? Dřív jste na práci státního referenta potřebovali vysokou školu, roky praxe a aspoň základní tušení jaký je rozdíl mezi ozonovou dírou a dírou v rozpočtu.

Dneska? Dneska tam pod taktovkou Motoristů probíhá personální politika stylem: "Máš pulz a umíš na internetu naštvat víc lidí než zpožděný vlak Českých drah? Bereme tě!"

A tak si říkám, jak asi vypadal motivační dopis, když evidentně kromě motivace nic dalšího nemají. Vlastně lžu, mají drzost.

Dal jsem dohromady supermotivační dopis, který shrnuje kvality obou našich nových zaměstnanců ministerstva životního prostředí. A vy můžete hádat, kterou kvalitu jsem si vymyslel.

(Misantrop si nasadí brýle a vytáhne pomačkaný papír)

Vážené Ministerstvo, jmenuji se Adam František a chtěl bych se ucházet o jakoukoliv pozici, kde mi dáte státní plat a trochu moci. Moje formální vzdělání? Jsem čerstvý maturant, kterému je osmnáct let. Ale nějakou zbytečnou vysokou školu nebo praxi nepotřebuju, protože se mi prostě líbí vaše současné směřování a cítím potřebu přiložit ruku k dílu. Navíc jsem k tomu všemu i občanským povoláním řidič nebo skladník. A všichni přece víme, že když chcete řídit státní rozpočet, musíte v první řadě umět točit volantem.

(Misantrop se zadívá do publika přes okraj brýlí)

Přesně tak, přátelé. Jeden z těch nových zázračných talentů je osmnáctiletý kluk, co má za sebou akorát tak maturitu a jinak je u mezinárodní federace registrovaný sjezdový lyžař - slalomář. A oni ho rovnou dali jako referenta na oddělení sociálních sítí bez standardního výběrového řízení. Asi si řekli, že umí dobře kličkovat mezi brankama, což je v české politice absolutně klíčová dovednost.

Ten druhý pracoval jako řidič a teď je hezky nasazený přímo na oddělení rozpočtu. Oddělení rozpočtu! Chápete tu pointu? To je to místo, kde se počítají a rozdělují miliardy. Možná si na ministerstvu zhodnotili, že když tenhle chlapík vybíral peníze v crowdfundingové kampani proti Evropské unii, kde se vybralo přes milion korun a peníze se nikdy transparentně nevyúčtovaly, tak má nezpochybnitelnou praxi s mizícími fondy. To se ve státní správě vždycky náramně hodí.

(Misantrop si odkašle, obrátí list a čte dál)

Pokračujeme v dopise: Co se týče mých pracovních dovedností, na svém profilu se sice chlubím tím, že moje vůbec nejlepší a nesmírně účinná byznysová schopnost je manipulace, ale to přece do dnešní politiky patří jako pivo k pátku, ne? Jsem expert na čistý ragebait, perfektně umím míchat fakta s ideologií a můj hlavní celoživotní cíl je bojovat proti politické korektnosti. Jsem prostě takový upřímný bojovník proti LGBT jedu a chci tu mít bílou a bezpečnou Evropu.

Výběrová řízení považuji za trapný přežitek zkorumpovaných elit, a proto rovnou přikládám své požadavky na plat a kancelář s výhledem na uhelnou elektrárnu.

Tak co, berete mě?

(Misantrop papír demonstrativně zmačká a hodí ho někam do tmy)

Takhle nějak to muselo vypadat na stole personalisty. A pan ministr Igor Červený si to asi přečetl a řekl si: Bingo, přesně tyhle kapacity nám tu celou dobu chyběly k ochraně zbytků naší přírody. Hele, prostě vyházíme třicet osm stávajících odborných úředníků, na ty přece nemáme v tabulkách peníze, a nahradíme je flexibilníma klukama z internetu, co si hrají na českého Andrewa Tatea. Ženy mají podle jednoho z našich nových referentů dělat mužům hlavně kávu a muži je mají chránit, protože si pohlaví nejsou rovná. Já si úplně živě představuju tu chudáka úřednici na ministerstvu, která tam patnáct let řeší komplexní evropské dotace, a teď k ní nakráčí osmnáctiletý šéfík s čerstvým řidičákem a řekne jí, ať jde udělat turka.

A když se jich pak novináři zeptají, proč nabírají maturanty bez praxe a bez výběrového řízení na referentská místa, tak se náš influencer ještě hluboce urazí, odmítne komunikovat a začne na sítích fňukat, jestli jsou média tak zoufalá, že se snaží zničit život mladému člověku jen proto, že hned po škole získal pořádnou práci.

Tohle už totiž dávno není obyčejná trafika. Trafika byla, když jste vysloužilému, unavenému politikovi za odměnu dali teplé místečko někde v polostátním podniku, kde nemohl vůbec nic zkazit, jen bral peníze za to, že tam občas na poradě usnul. Tohle je ale úplně nová úroveň byrokracie. To je vládní dotace na pubertální vzdor.

Je to jako sledovat, jak kapitán dopravního letadla vyhazuje navigátory a místo nich nabírá kluky z ulice, protože umí do palubního interkomu hlasitě krkat.

(Misantrop se napije)

Tak co, pořád tápete kterou kvalitu jsem si vymyslel? Já vám to usnadním, nevymyslel jsem si vůbec nic, protože realita je dneska absurdnější než cokoliv, co bych mohl vůbec zplodit.

Kdyby tohle někdo poslal do normální firmy, vyvede ho ochranka dřív, než stihne dopít vlažnou kávu na recepci. Tady? Tady mu za to dají klíče od ministerstva, přístup k vašim daním a ještě se u toho tváří, že zachraňuje republiku před cenzurou. A na tom je to nejhezčí - takový dopis vlastně ani psát nemusel. Stačilo, že ho znali ti správní lidi, a místo i s razítkem mu nabídli sami.

Pan ministr se do novin alibisticky tváří, že o takovým náboru do rozpočtovýho oddělení vlastně ani nevěděl, protože on přece logicky nezná všechny lidi v baráku. A tenhle nový expert přes peníze mezitím vesele natáčí videa, kde stávající odborníky na ministerstvech plošně nazývá ideologickýma krysama a říká, že by je všechny prostě vyházel.

Když tohle sledujete, musíte prostě uznat, že je to mistrovské komediální dílo. Oni se už vůbec nesnaží ten prohnilý systém opravit nebo aspoň dělat, že ho řídí. Oni prostě vzali bandu radikalizovaných internetových trollů, puberťáků z alt-right scény a maníků, co si myslí, že sprosté nadávky na sítě nahradí univerzitu, a dali jim klíče od státní kasy a razítka s lvíčkem.

Kupte si popkorn...a nebo třeba předplatné Deníku N, kteří tihle bytostně nesnáší.

Dobrou noc