JURTA

"Ušel jsem kus cesty."
Přesně tak Kuba popisuje svůj život dnes.

Když k nám přišel, neměl za sebou jednoduchý příběh. Kvůli ohrožujícím podmínkám v rodině, vyrůstal v dětském domově a později ve výchovném ústavu. Část života strávil také na ulici. Dnes ale krok za krokem buduje něco, co dlouho neznal – bezpečí, jistotu a vlastní budoucnost.

Kuba využívá několik služeb naší organizace – chráněné bydlení, sociální rehabilitaci, odborné sociální poradenství i podporované zaměstnávání. A právě díky své odvaze a vytrvalosti se učí stát na vlastních nohách.

V rámci podporovaného zaměstnávání se připravoval na pracovní pohovor, který nakonec absolvoval „naostro“ v KFC. Přes počáteční nervozitu uspěl a získal zaměstnání. V práci se osvědčil a vedení bylo s jeho výkonem spokojené. Později ale zjistil, že mu nevyhovuje prostředí s velkým množstvím lidí a pracovní poměr ukončil. Dnes znovu hledá nové pracovní uplatnění a nevzdává se.

Velký kus práce odvedl také během pracovního tréninku. Učil se pravidelnosti, docházce, novým pracovním dovednostem i zodpovědnosti. Vyzkoušel si práci se stroji, práci na farmě i fungování v reálném provozu.

Ani první pokus o chráněné bydlení nevyšel podle představ. Jenže život není o tom nikdy neupadnout. Je o tom zkusit to znovu. A Kuba svou druhou šanci drží pevně ve svých rukách, i když jeho cesta občas není jednoduchá.

Dnes sám říká:

„Po dlouhý době, co jsem byl na ulici, se tu ke mně někdo choval jako k člověku. Tam mě měli všichni za trubku.“

„Naučil jsem se tu toho hodně, hlavně ty nákupy. Mít ty peníze, nakoupit si a neutratit to za blbosti.“

„Naučil jsem se mít v práci režim. Psychicky mě to posílilo, mám ze sebe lepší pocit.“

„Pomohli mi najít práci, udělat životopis a dostat se do práce. Ušel jsem kus cesty.“

„Pomáhali mi dostat se z problémů. Asi jsem mohl jít i za mříže a to bych nedal.“

Kuba dnes získává nejen praktické dovednosti pro samostatný život, ale hlavně něco mnohem důležitějšího – pocit vlastní hodnoty, důvěru v sebe sama a víru, že jeho budoucnost může být jiná. 💙

Sdílíme další příběh...Tentokrát příběh pana Jaroslava, který vypráví svoji zkušenost s životem v ústavní péči.

Děkujeme Jaroslavovi za jeho odvahu sdílet. 🙏

Děkujeme za iniciativu: JDI: Jednota pro deinstitucionalizaci a dalším spřáteleným organizacím. ❤️

⬇️ Děkujeme za SDÍLENÍ ⬇️

!HLEDÁME KOLEGYNI NEBO KOLEGU DO NAŠEHO TÝMU!

Jsme malý a přátelský tým, který hledá někoho, kdo se nebojí výzev a má rád prostředí, kde to žije.

Co nabízíme:

✔️práci v přátelském a kreativním prostředí
✔️různorodou náplň, žádnou šedou rutinu
✔️prostor pro nápady a vlastní iniciativu

Hledáme někoho kdo:

✅️umí komunikovat, i když je zrovna
pondělí 😎
✅️nebojí se řešit různé situace, i ty nečekané 💪
✅️je týmový hráč, ale umí si poradit i sám 🧏

Co děláme:

🔅podporujeme klienty v samostatnosti a v přípravě na budoucí zaměstnání
🔅řešíme s nimi situace, které život přináší

Chceš vědět víc, nebo už víš, že se k nám chceš přidat?

Kontaktuj Irču ⤵️

Pošli životopis a motivační dopis na e-mail:

[email protected]

Další informace o pracovní pozici a podmínkách můžeš najít zde ⤵️

https://www.jobs.cz/rpd/2001024548/?searchId=ffa3c5b6-6f2f-4f5d-b993-4ad961bfeb37&rps=233

Třeba zrovna na Tebe čekáme! ☺

Postupně budeme sdílet příběhy lidí, kteří žili v ústavu...

Chceme posílat jejich zkušenosti dál, dělat osvětu a možná tím postupně docílit systémové změny, kterou bychom si (nejen my v komunitních službách) velmi přáli...

Tou změnou je, aby ideálně každý člověk mohl žít DOMA, NIKOLIV V ÚSTAVU.

Děkujeme za iniciativu: JDI: Jednota pro deinstitucionalizaci a dalším spřáteleným organizacím. ❤️