Prostemama

Můj všední život je vlastně děsná nuda 😁
Chodím, kam chci (nikam), bavím se s kým chci (s nikým), spím s kým chci (taky s nikým)… 😂 Jinak samozřejmě práce, domácnost a všechny ty běžné, rutinní povinnosti. Občas to celé naruší Smráďata 👨‍❤️‍👨 nebo Koza chlupatá 🐕, aby mi připomněli, že úplný klid vlastně taky není žádná výhra 🤷‍♀️ Ale když přijde víkend… to je teprve zábava 😎 Abych dneska neměla černé svědomí, vyrazily jsme s Kozou chlupatou za východem slunce 🌅 A musím říct, už to není, co to bývalo 😔 Kilometry se nějak podezřele zkracují, tempo zpomaluje, ostříží zrak už není tak ostříží a šediny přibývají snad každým dnem. Obě jsme sice pořád ještě „dlouho mladé“, ale jedna z nás už je přece jen o něco blíž té druhé straně pomyslné časové osy 🫂❤️ Ale Marýna... ta pravděpodobně přežije nás všechny… 🤣 tak je potřeba si to ještě pořádně užít. Moje modré koště 🏍️ Stroj, který mi dokáže během pár kilometrů vlít krev do žil, vyvětrat hlavu a alespoň na chvíli mě donutit nemyslet na to, že čas se nezastaví 😭 Takže dokud to jde, jedeme dál. Sezóna totiž ještě rozhodně nekončí 💪 Některé věci se prostě nepočítají na kilometry ❤️
"Jednou najdeš někoho, kdo po tobě bude toužit a kdo tě bude chtít každej den. A velmi pravděpodobně to bude tvůj šéf v práci."
Zřicenina hradu Kumburk
ZOO Chvojenec
PMJ - Promojeans Česko a Slovensko

Nejen mateřstvím je člověk živ a tak když se naskytne hlídání smráďat, jsem ta poslední, která by ho odmítla 😅 jen jsem vyměnila Marínu za Mařenu 🏍➡️ 🚵‍♀️ Dvě kola jako dvě kola 😆 ale že bych se na té úzké gumě s blembákem na kebuli, cítila nějak výrazně bezpečněji než na motorce… to je k diskuzi 🫣 Než si Jizerky uzmou zimní sporty, šla jsem tedy trochu šlapat. Ne chodník… ale na kolo 💪 A vlastně mě tyhle věci poslední dobou baví 🤩 Ne proto, že bych potřebovala být ve všem nejlepší, ale protože je fajn občas udělat něco trochu jinak, než jsem zvyklá. Někam si vyjet a prostě si to užít 🥰 Člověk nemusí pokaždé překonávat sám sebe nějak dramaticky. Někdy stačí jen trochu rozšířit vlastní komfortní zónu. A je to vlastně fajne 😁 a jestli jsem byla nejrychlejší? Asi úplně ne 🤣 Ale rozhodně jsem byla nejkrásnější. A ruku na srdce… někdo tu disciplínu vyhrát musel 💅 Takže dvě kola splněna 😏
"Jsem moc hloupá na byznys, moc slušná na e§kort, moc chudá na hypotéku a moc bohatá na sociální dávky."

Jelikož jsem měla dneska k dispozici jen dopoledne, nebylo to úplně na žádné velké cestování a bláznění. Tak jsem se vydala do nedalekých Besedických a Suchých skal ⛰️ jako ne že by mi nějak zásadně vadily výšky, ale tak nějak od té doby, co jsem ze svého vnitřního já, vyprdla ty dvě malé pijavice, mi nedělají dobře ani štafle doma v kuchyni 🤣 Nějak se mi ten pud sebezáchovy po dětech zcela nečekaně aktualizoval 😵‍💫 Což mě přivádí k nostalgické vzpomínce na doby, kdy jsem ještě byla vdaná… 😁
Manžela jsem totiž v těchto aktivitách vždycky velmi obětavě podporovala. Seskok ze čtyř kilometrů? Jasně. Větroň? Proč ne. Ultralight? Paráda. Paragliding? Jen běž, lásko, užij si to! ❤️ já jsem byla ta milující manželka, která svého muže podporovala v těchto dobrodružstvích formou dárů a rozhodně mu nic nebránila. Tedy… navenek 😇 Uvnitř jsem totiž při každém jeho odletu, seskoku nebo jiném projevu nadměrné důvěry v mé dary tiše doufala, že selže motor, neotevře se padák nebo se prostě stane nějaká drobná technická komplikace, která by celou tu aktivitu poněkud předčasně ukončila 🤣 Dneska už ale na podobné myšlenky raději myslím jen velmi opatrně. Protože zatímco tehdy jsem byla ochotná manžela s úsměvem poslat čtyři kilometry nad zem, dneska sama stojím na skále a najednou mi připadá jako docela dobrý nápad držet se při zemi. Doslova 😁 Takže raději žádné velké hrdinství. Člověk nikdy neví, kdy si karma vzpomene, co všechno jsme si v minulosti v duchu přáli. A opravdu bych nerada zjistila, že si vede podrobný účetnictví 😂
"Můžeme milovat a přesto odejít. Protože jste si vybrali sebe a svou hodnotu."

Jak jsem dlouho mladá… tak už bych řekla, že mě žádné moje „poprvé“ nečeká. 😁 A přece se dneska jedno stalo 😆 No co Vám budu povídat. Nervózní jsem byla jak sáňky v létě. Aby všechno vyšlo, aby všechno fungovalo a drželo, jak má… 😏 A hlavně, abych to dostala 🤣 Jenže jak už u mě bývá zvykem, napoprvé to nevyšlo 🫣 Ne proto, že by něco nefungovalo. Ne proto, že by něco nedrželo. Dokonce ani proto, že bych něco nezvládla. Prostě jsem na technickou přijela bez techničáku 🤯 Takže otočka domů 😅 Dva měsíce si s Marínou spokojeně jezdím a pak se ukáže, že základní administrativní úkon, vzít si s sebou doklady, je pro mě disciplína hodná olympijské kvalifikace 🤦‍♀️ Techničák jsem tedy slavnostně vyzvedla, otočila Marínu podruhé a vyrazila zpátky.
A napodruhé už to klaplo 😁 Technická hotová, všechno drží, všechno funguje a já mám zase na nějakou dobu potvrzeno, že ta moje technika není jediná věc, která má občas vlastní hlavu. A protože mě o víkendu stejně čeká velké kulové, tedy vyjma sobotního odpoledne, kdy mám program, samozřejmě 😁 mám před sebou krapet plonkový víkend. A vlastně mi to vůbec nevadí. Možná mi trochu zvolnit neuškodí 🤔 tak jsem si dneska projela známá místa v okolí. Jen tak. Bez velkých plánů, bez honění kilometrů a bez potřeby někam dojet. Protože tady… tady je prostě doma ❤️
"Nevím jak se chovat na svůj věk... nikdy jsem tak stará nebyla."