Matka Influceler

KUTIL

Můj muž se rozhodl vyklidit garáž, aby tam mohl uskutečňovat veškerý svoje kutilský projekty.
Taky by prej už rád prošel až na její konec, což se mu, od začátku naší rekonstrukce, nepodařilo.
Závidím mu, že má čas nejen na vyklizení, ale i na ty projekty.
Můj jedinej plán do budoucna je "nezdechnout během dne, ale až v noci", páč přes den si to nemůžu dovolit.

Často se zamýšlím nad tím, jak to doprdelepráce dělaly všechny ty ženský, co praly v potoce na dřevěným struhadle, oraly pole klackem, a nádobí si po večerech vyráběly z hlíny samy.
Taky bych se ráda zeptala těch šťastnějších a movitějších, jaký to je, mít doma nějakou placenou helfbabu⁉️
Začínám reálně uvažovat o tom, že nechám manžela, aby jí třeba v kuchyni vyplatil bonusy v naturaliích, jenom když za mě ona zároveň i něco uvaří!!
Můj muž není žádnej ignorant a tak vyhodnotil, že se situace na domácím poli výrazně zhoršuje, a jeho žena je vybraná jak bramborová řádka.
Rozhodl se proto, přidělat jí do zdi skobu na závěsnou polici. Víš jak, pro radost.
Skoba je to bytelná, poslouží i na oprátku.
Bonusy pro helfbabu zatím nevyplácí, páč žádnou nemáme, bohužel pro nás oba.
A tak jenom vrtá.
Drž mi pod tím vysavač, povídal.
Co ovšem neřekl je, že ho mám zapnout.
A tak tam tak stojím, čumím jak ten červenej bo**el padá všude okolo, jenom ne do trubky a vůbec mi nejde do hlavy, jak je to možný?!
"Co děláš? To vrtáš úplně na h***o! Nevidíš jak to všude padá?" vřeštím přes vrtačku a klektám trubkou, aby zachytila aspoň něco, když už to chlap neumí vyvrtat pořádně.
Pořád jsem tu já, abych zachránila situaci.
Muž, toho času mozkově výrazně napřed, vypne zdroj bo**elu, podívá se na mě jak na úplnýho dementa a zmáčkne vysavač, kterej okamžitě vcucne kus cihly i se zbytkem mýho chatrnýho sebevědomí.
"Nebude to takhle lepší?" zeptá se podle mě úplně zbytečně.
Proč mají chlapi vůbec takový debilní otázky??!
Za každým úspěšným mužem prý stojí silná žena.
Řekněme si ovšem na rovinu, že za některými stojí žena úplně blbá.☝️ A ty je třeba chránit zákonem!

Hele už se vám to taky někdy stalo, když chtěl chlap pomoct, že jste mu fakt "pomohly"?
Jednou jsem ho omylem i shodila ze žebříku a pustila mu na prsty desku od skříně 🤔🤣🤣
Kdo by chtěl pomocnici v domácnosti? (Já)
Nebo ji někdo má? 😳



Na snímku můžeš vidět vznikající cestičku garáží u baráku v rekonstrukci 🤣🤣

Ano, vážení přátelé, dobře nastavený život je základ! ☝️
Je skvělé, když se v životě můžeš na někoho spolehnout. ☝️🤣

LENOST JE SVINSTVO A MŮŽE I ZABÍT

Mám tak úžasný děti, že jsem doteď nešla ani jednou na rodičák. Do školy se připravujou samy a v jejich pokoji je sterilní prostředí.
Tak a ještě o Sněhurce...
Každý ráno zkusmo v ruce vážím děckám tašky a nejsem si jistá, jestli v tom nepřepravujou mrtvolu dospělýho muže.
Zatímco já ten jejich tlumok sotva odlepím od podlahy, desetiletej kluk ho hodí na záda a jde.
Ještě roček, dva a budou mít páteř prohlou obráceně.
Zase na druhou stranu, v dnešní době může bejt člověk rád, že nějakou vůbec mají.
Taky by mohli bejt bezpáteřní.
Sluníčkový rodič by si mohl myslet, že je v tý škole přetěžujou jak psychicky, tak i fyzicky.
Chudáčci děti.
H***o leda. Lenost je to.
Doba se změnila. My byli moc líný na to, abychom nosili v batohu jeden blbej sešit navíc, a pro jistotu nám ve škole spíš věci chyběly, oni jsou líný to z batohu vyndat a tak tam pro sichr radši nosí VŠECHNO.
Možná i včetně svačin z loňska, který už asi vypadají, jak můj džungarskej křeček z ranýho dětství, kterýho moje maminka odpravila na balkóně.
Potřebuje se provětrat na čerstvým vzduchu, říkala. Vzhledem k tomu, že neměl přístřešek, byl z něj večer Chamurappi bez kanop.
Druhýho, kterej asi cítil v akvárku sladkej pach smrti a tak zdrhnul, připleskla koštětem za skříní ke zdi.
Sestře její koťátko omylem přejela autem, když usnulo na předním kole, a tuze se podivovala, cože to bylo za překážku.
Než aby vystoupila, tak ještě zacouvala aby na to pak viděla z okna.
Jediný chlupatý, co v naší domácnosti přežilo byl pes a tatínek.
Tady vidíme, že lenost je svinstvo a může i zabít.☝️
Nějak se mi to ale dětem nedaří vysvětlit.
Dneska je navíc rodičák, takže se o svých dětech dozvím ještě plno dalších zajímavých postřehů.
Měla bych před zrcadlem nacvičit výraz
"ano, o tom vím, celou situaci jsme doma se synem řádně prokomunikovali", abych zase nebyla za blbce.
Taky se bude hodit výraz
"Opravdu? Jsem v šoku. Jak vy to, paní učitelko, zvládáte?"
Ten se mi bude hodit patrně u učitelky, která má Jedničku na občanku.
Ve slabý chvíli se mi svěřil, že byl během jedný hodiny přesazen třikrát, načež svou tour de sesle skončil za katedrou.
Na logickou otázku přišla očekávaná odpověď "No nevím proč, nic jsem jí neudělal. Furt má nějakej problém!"
Chlapče, ráda bych tě upozornila, že přiznat chybu i když jsi ji neudělal je základ.
Takhle v manželství neobstojíš...

Taky nosí vaše děcka na zádech almary? Pro zajímavost to dneska zvážím.. 🤣
Veselá story z rodičáku? A báli jste se, když šli vaši? 🤣
Vzpomínka na mazlíčka z dětství? Nemusí nutně končit smrtí, jako ty moje 🤣🤣

Přiložená momentka zachycuje můj večerní entuziasmus po návštěvě rodičovských schůzek.

HONZA

Bystřejší z rodičů si už asi všimli, že není děcko, jako děcko.
Zatímco některý má problém se v patnácti rovně podepsat, jiný v tom věku dokáže postavit aplikaci.
Říkejme jim ti druzí.
Přiznejme si to, je jich málo a to, že to budeš mít doma je pravděpodobný asi tak, jako že vyhraješ ve sportce.
Ráda bych se zeptala jejich rodičů, jak toho prosímpěkně dosáhli, že jejich puberťák nečumí půl dne do lednice nebo do Minecraftu, kde skládá z kostiček domečky!
Rozvedu myšlenku, abyste jako věděli, jak jsem vůbec přišla na to, že existují i ti druzí.
Napsal mi Honza.
Honza neposílá žádný prasárny, Honzovi je 15, chodí do kvarty na gymplu a dokáže napsat dlouhej email bez jediný chyby.
Nabídla jsem mu tykačku, protože bych si ráda díky němu připadala mladší.
Díky, Honzo!
Protože jsem už řekla, že studuje víceletej gympl, těm rychlejším v úsudku došlo, že musel dělat přijímačky.
Někdy. Kdysi.
Při učení mu v pátý třídě (?!?) jen tak bokem, jako vedlejší produkt, došlo, že na netu není apka, která by mu s přípravou pomohla, zahrnovala Matiku a Češtinu a rovnou vyhodnocovala jeho úspěchy.
Tvl tak chápeš to? Já teda ne.
Já jsem v pátý třídě nosila kolem krku plastovej obojek z Bravo! Girl a ryla kružítkem srdíčka do lavice.
Já, která je na prahu čtyřicítky ráda, že sem tam sepíše na internet nějakej slint, za kterej mě teď po novu ještě chtějí tahat po soudech!
Co se týká mých počítačových znalostí, skončila jsem někde u obsluhy Excelu a Wordu.
Moje trojka je už teď dál, než já.
Třeba loni přišel s nabídkou pomoci:
"Mami, já už umím na počítači!! Když budeš chtít založit složku, tak mi řekni!" Ne, že bych tu nabídku neměla chuť využít.
Co myslíte, mám naději, že bude stavět aplikace?

Apka o který je řeč je tady👉 https://testyx.cz/
Apeluju na všechny rodiče, který mají doma děcka od pátý do devátý třídy, stáhněte jim to.
Na zkoušku nebo za trest!
Za trest je to taky dobrý, protože děcko bude nasraný a ještě se něco naučí! ☝️🤣

A pište pod článek co si o tom myslíte. Honzovi to pomůže. Na co se má zaměřit, co zlepšit?
Můžete ho i pochválit. Nebo můj článek.

Nepřijímám spoupráce od značek, protože sem nechci cpát prostoduchý debilní reklamy abych si jako nahnala prachy. (A taky proto, že mi nikdo nic nenabízí. )
Myslím, že Honza je unikát, protože poznal kvalitu.
Díky Honzo.
Chci mu tím pádem fakt pomoct.
Za jedno se mi jeho počin líbí, za druhý je mu patnáct a za třetí chci podporovat pěkný nápady a je mi f*k, že z toho nic nekouká. 😉
Takže Honzo, jsi borec!

Zkuste to prosím, sdílejte dalším rodičům a ukažte jim tak, že i my ostatní máme naději.
I naše dítě může časem ukázat talent a budeme rádi, když ho někdo podpoří.
P.S. moje děti jsou fakt dobrý ve fotbale. Kdyby tu byl někdo ze Slavie a chtěl je jako nezištně podpořit, taky se nebudu zlobit 🤣🤣🤣

Na snímku můžeš vidět radost a nadšení z nové aplikace ☝️🤣

HOUBAŘENÍ JE ZDRAVÝ

Zjistila jsem, že kdo nemá dneska fotku s houbou, tak jako by nebyl.
Chtěla jsem mít taky tak pěknou, jako všichni ostatní.
Dala jsem si tam ten filtr, co tě má udělat mladší a hezčí abys na Facebooku zářila, jak Star po šesti plastikách.
Na mě to sice nezabralo, ale hřiby retuš pro starý větve omladil tak, že z nich zbylo podhoubí.
Z toho jsem vydedukovala, že mě už holt nepomůže nic, krom lopaty a hrobovýho místa.
Dávám teda snímek, kde sice vypadám jak oteklej dement, ale je to prostě fotka s houbama!!
Velkejma houbama! A na tom dneska záleží nejvíc!! ☝️

Vážení, rostou všude. Pro samýho hřiba není kam zahodit toaleťák.
A houbaření je navíc zdravý!! Dělá z nemohoucích kriplů mladý švarníky.
Jak jinak vysvětlíš, že člověk, kterej se včera neohnul ani aby si zavázal boty, z postele se zvedal o zeď a při chůzi za sebou táhl nohu, když dneska zmerčí v houští hřiba, plazí se pro něj klidně 500 metrů, jak Meresjev?!?! Aha?!

Co se týká mě, jsem schopná se k hřibu klidně i podhrabat, než abych ho tam nechala někomu jinýmu!!
Nedej bože, když slyším v lese cizí hlasy!!
Splaší se mi kontrolky a hledám jak smyslu zbavená!!
Představa, že mi někdo sebere MOJE houby je asi tak strašná, jako já po ránu.
Vzhledem k níže umístěné fotografií si tu katastrofu asi dokážete představit! 😳

Prostě s houbařením nejdál dojdeš a pojdeš až potom, až nebudou růst.
Toho bohdá nebude, aby českej houbař k doktorovi utíkal.

Slíbená houbová fotka zde.
Pro slabší v úsudku. Svetr, kterej vypadá, že dělal podklad slimákům na swingers párty, je jenom docela obyčejně mokrej, páč pršelo až lilo.
Déšť houbaře nezastaví. ☝️

Máš taky úlovky? Pochlub se 😍 🍄‍🟫🍄‍🟫
Vypadáš jako blb? Pochlub se taky. 😁 Sdílený neštěstí, není poloviční, ale aspoň pobaví.

ZA CO?

Přežila jsem první školní tejden, ale chci do exilu!!!
Naše bilance:
1️⃣ Rozbor pejorativního pojmenování pohlavních orgánů chlapců a dívek a jeho převedení do běžný mluvy na veřejný školní stránce Edupage – syn 13 let
2️⃣ Zjištění, že místo převlíkání na tělocvik používají moje děti deodorant, aby se zbytek vyučování neodpařovali po třídě. Konečně chápu, proč jejich hadry stojí před pračkou.
3️⃣ Ztracený věci? Taky máme. Moje dítě má v deseti letech Alzhaimera. Ten kluk zapomene všechno, co z něj nevyrostlo a jestli matka něco nesnáší, tak když z ní děcko dělá id**ta.
„Kde máš kopačky?“ poslední dobou se začínám bát vznést otázku, která začíná slovy kde máš…
„V autě!“ Tak určitě. Ani v autě, ani v botníku, ani v pokoji, ani v tašce, ale dítě ti bude tvrdit, že je MUSÍ MÍT V AUTĚ, PROTOŽE TAM TO BYLO NAPOSLED i když to tam nebylo nikdy.
Nalezeno ve škole po čtyřech dnech.
Dnes ráno
„Proč si bereš tuhle lahev a ne tu novou, co jsem ti koupila?“ nikdy se neptej na nic dítěte, pokud se nechceš nasrat.
„Dneska máme tělocvik, tak jsem chtěl tu sportovní…“ patrně si myslí, že jsem blbá, senilní nebo věřím na Ježíška.
„Aha. Tak jo, dones mi tu novou.“ Kafem zapíjím prášek na nervy.
Po pěti minutách se Alzhaimer vrací „Já jí mám asi v autě, jak jsem jel včera z tréninku!“
„Ty si myslíš, že chodím ráda do divadla? Bych šla radši do národního!! Já ti dám, že jsi chtěl sportovní, ty nevíš, kde ji máš!!!“ začínám startovat jak udržovanej fichtl a smiřuju se s myšlenkou, že důchodu se nedožiju.
„Ne určitě je v autě!!“ Tak určitě. Stejně jak ty kopačky!
No samozřejmě, že jsme ji nenašly. Byla hezká a byla nová. Baví je nás šikanovat.
4️⃣ Seznam pro Ježíška/matku od pedagogického sboru – obden
Nechápu, proč není v učitelských silách napsat na začátku roku seznam krámů, co budou děcka potřebovat. Nakoupím to, zavezu jim to tam na tatře a mám klid.
NE!
Obden mi musí chodit do tý slavný aplikace, nový a nový štětce, sešity, tužky, nůžky a jiný důležitý pomůcky, bez kterých se děcko letos určitě neobejde a který musí bejt do druhýho dne. Nakoupíš, jsi ráda, že máš pokoj a druhej den přijdou další. To už i ta synova veřejná konverzace byla přínosnější!!
5️⃣ Seznámení s pedagogickým sborem.
Trojka: „Mamí, paníčelka z hudebky říkala, že se jí máme představit písničkou“
Ježíšikriste. Vzhledem k tomu, že mi okamžitě naskočil song, kterej Trojka poslouchal na dovolený, musela jsem se posadit.
Tehdá jsem mu preventivně zatrhla na youtube všecko, krom Binga a PeppaPig, protože píseň DvaPELA „Mám ztvrdlý koule, bolí mě koule…“ jsem nemohla bez chlastu rozdejchat.
„Neříkej mi, žes jí zazpíval, že máš tvrdý koule“ přikrčím se v očekávání poslední rány z milosti.
„Nééééé“ vyvalí na mě mládě roztomilý kukadla „Já jsem zazpíval jenom svoje jméno!“
No tak zaplať pánbůh. Po písni o kulích by na něj pančelka jistě do smrti nezapomněla.
Obdobně jako na jeho bratra, kterýmu chtěla dát z hudebky čtyřku kvůli úpravě jeho notovýho sešitu a přístupu k hudbě. To ještě netušila, že ten pravej talent jí tam teprve nastoupí.


Na snímku já a moje děti na výletě v zoo. To vypadají vždycky strašně neškodně.

Prosím vás, můžete mi někdo říct, že to není jenom u nás? 🙏🤣🤣🤣🤣

Song z dovolené pro ilustraci přikládám. Slabším povahám a matkám sluníčkářkám, které jsou ještě plný iluzí o svých dětech, doporučuji vypnout zvuk.

MISS VETERINA

Tak já vám řeknu, jak jsem blbá. Domnívám se, že v soutěži blbců bych s přehledem vyhrála první, druhý i třetí místo zároveň.
Já si totiž za celou tu anabázi se sexy veterinářkou můžu úpně sama.
Začalo to, když jsem manžela poprvý s králikem objednala do ordinace ale dala jsem mu blbou adresu a poslala je na Piketu.
Tam na ně paní recepční vybafla:
„Jedete s Koblížkem?“
zaskočený manžel se vzmohl na odpor:
„Ne, jedeme s králíkem. Teda s Puntíkem!“
Recepční, toho času chytřejší, než já za poslední dva roky roky dohromady, okamžitě vyhodnotila situaci:
„Aha, tak k nám nejedete, nespletl jste se?“ Podotýkám, že můj muž se nespletl, jel přesně tam, kam jsem ho já poslala. Blbě.
Zasílám mu do zprávy novou, správnou adresu, veterinární ambulance, abych se následně mohla dozvědět, jak milá je tam lékařka.
Opět bych čtenáře ráda upozornila, že žárlení je absolutně pod moji úroveň!!
No a včera?
Včera jsem si ten hřebíček do rakve definitivně doklepla.
Já jsem totiž sice přeobjednala Puňťu z pátka na úterý. NA ÚTERÝ, ale poslala jsem je tam v pondělí.
Ono to bude z části tím, že mám už nějakou dobu v hlavě místo mozku z vakua kostku.
Syn se v čekárně váží na váze pro zvířata a manžel trpělivě čeká až bude připuštěn na opíchání. Králík.
„Vy jste ale měli přijít až zítra“ upozorní manžela krásná lékařka, kterou měl V ÚTERÝ střídat mladý lékař!!!
„Já se moc omlouvám, manželka to asi spletla!“
Muž mi doma tvrdil, že to řekl, aby doktorka ihned věděla, že MÁ MANŽELKU.
Já ale vím, že teď lékařka naopak ví, ŽE MÁ BLBOU MANŽELKU!
Doma prověřuju od syna co paní doktorka.
„Je mladší než já?“ určitě je, ludra jedna
„Je!“ Však jsem věděla, že je.
„Je hubenější, než já?“ krčím se v koutě kuchyňský linky a čekám ránu z milosti. Hubenější než já je poslední dobou skoro každá.
„Hmm.“ Chrochtne neochotně syn. Já to věděla.
„Je malá a hezká?“ Nechápu, proč my ženský máme potřebu podřezávat si vlastní větve.
Beztak to chci vědět jenom proto, aby mi mohla závist lézt i ušima a aby mi pak vaření šlo líp od ruky, páč to je asi tak to jediný, čím mohu oslnit já.
„Je.“ Zařízne mě můj syn, jak kuře.
„Dneska budete mít k večeři suchou housku.“ Změním plány na večeři. Ať jim uvaří ta zverexhvězda.
Stojím v kuchyni a vrtám se nožem ve vlastní ráně. Čumím do očkovacího průkazu na jméno a snažím se jim zachránit kůži a sobě náladu:
„To je ale blbý jméno, co?“ hýkám, jak osel. Jakože strašná zábava. Haha. Rodina na mě hledí, jako bych si zapomněla vzít léky na uklidnění.
„Na jméně přece záleží ze všeho nejmíň,ne?“ pronese definitivní moudro můj inteligentní muž a já si fakt nejsem jistá, proč se rozhodl umřít takhle mladej.
Pokračování tohoto příběhu najdeš v kriminalistickém sborníku č.6 stránka 15.

Na snímku náš nedělní oběd.


P.S. poslední dobou neudržím myšlenku. Zaplať pán Bůh, že udržím alespoň moč.

Nevíte někdo proč má žena potřebu se masochisticky vrtat v hlubinách svojí bujný fantazie, zatímco chlap koukne a zapomene? 🤣🤣
Paní doktorka na stránkách ordinace na fotce není. Vím to, protože jsem fotografii se 150x zoomem ukazovala synovi. 4x. 🤣

Zítra pozorně sleduj tuto stránku!☝️
Dostala jsem svolení literárně zpracovat příběh našeho rodinného přítele o stavu našeho zdravotnictví.
Smála jsem se tak, že jsem neudržela ani tu moč. 🤣🤣Již zítra

ZA KOLIK DNÍ BUDOU VÁNOCE?

Sotva jsem nakoupila veškerý školní krámy, který jsou buď vyrobený ze zlata nebo každej obrázek pokémona, stitche případně minecraft zrůdičky na sešitu či propisce zvyšuje hodnotu pořizovaného kusu shruba 400 násobně, protože jinak si nedokážu vysvětlit tu výslednou cifru za nákup v papírnictví, začaly se mě děcka ptát, kdy už budou Vánoce. 🤣
Pokud chci pokrejt dárky bez prodeje svých vnitřních orgánů, budu muset začít nakupovat už teď.
Ještě donedávna navíc chlapci věřili na Ježíška a aby ušetřili rodinnej rozpočet, shromažďovali během roku finančně náročný přání, že to jako budou chtít po něm, abych já ušetřila.
Roztomilé, že?

Shruba před tejdnem se zeptal trojka letos poprvý:
"Mamíí?" Dramatická pauza.
Dělají to tak.
Dávají ti možnost psychicky se připravit na otázku.
Tohle oslovení už mě proto nijak zvlášť nevzrušuje, jelikož to slyším asi tak 30x do minuty.
Kolikrát se už neobtěžuju na to jakkoliv reagovat.
I bez odezvy šakalové vždycky pokračujou dál, takže proč se snažit.
Je to takový jako citoslovce - něco jako "au, mamí, óóó, mamí, doprdelepráce, mamí, a podobně"
Neodpovídám, tupě čumím do nádobí a poslouchám, co bude za Mamí následovat.
Čekám ještě otázku "Víš co?" Kterou miluju ze všeho nejvíce, a tam se už moje aktivita očekává.
Musím říct, že nevím, a pak se to dozvím.
Vždycky. I když nechci.
"Mamí, za kolik dní budou Vánoce?" Prásk ho. Je to tu. Odteď každej třetí den budeme řešit, za kolik dní budou Vánoce. Ono to má sice v ruce vrostlej google a počítat to umí líp, jak já, ale "za kolik dní" musí vědět matka.
Jestli něco miluju, krom otázky "Víš co?", tak dotazy typu:
"Za kolik dní budou prázdniny?"
"Kolik dní ještě bude škola?"
"Za kolik dní mi bude 28 a kolik bude tobě až mi bude 28?"

Takže si to shrňme.
V září dělá matka Ježíška hned několika učitelkám zároveň a dle jejich vánočního seznamu lítá po obchodech, aby co nejlevněji sehnala všechny ty krámy na výtvarku, pracovky a jiný tvůrčí předměty, aby mohly během roku děcka tahat domů mistrovský díla, který matka musí obdivovat, načež je tajně spálí v kotli, protože kdyby to měla uchovat příštím generacím, musí si pronajmout sklad za městem.
Taky je povinna nakoupit s úsměvem sešity i s obalem, který za 14 dní ve škole budou vypadat jak toaleťák v igelitu a sotva spočine, přijde děcko a zeptá se, kdy budou Vánoce!?!
Zatímco oni odpočítávají radostně, mě ten odpočet připomíná monitorování počtu sekund k poslednímu soudu.
Navíc se nemůžu dočkat, až po mně budou zase chtít napéct perníky, který v krabici nestihnou ani vystydnout, natož se "rozležet" a paní učitelka požádá o donesení vzorků vánočního cukroví na košt.
Obvykle nemám co posílat a pravidelně aspiruji na titul nejhorší matka z 8.B a 5.A.

Rozhodla jsem se, že letos napíšu Ježíškovi já, a to s žádostí o finanční a emocionální podporu na celej příští rok.

Od kdy nakupujete Vánoční dárky? 🙏👇
Taky se vaše děcka už od léta ptají "Kdy budou Vánoce?"👇
Nejblbější otázky děti, které slyšíte 150x denně?🙏👇
Já byla letos v předstihu a koupila jim nový telefony. A jak to dopadlo? Aha?☝️



A na snímku můžeš vidět mě v létě.

PRŮSER

Chtěla jsem vám sem dát zase nějakej prudce inteligentní článek, kterej vychází z mýho zábavnýho života a kterej bude tak úspěšnej, že mi vydělá na vánoční dárky pro děti.
Bohužel, po tom co jsem se vrátila z Bulharska se můj život smrsknul pouze na trávicí a pak vychovný problémy.
Po dovolenkovým stravování - mletý maso 100x jinak, jsem se nemohla dočkat na tu našu echt domácí, českou kuchyni!
Jakožto uvítací šmakuládu jsem nám, mimo jiný, připravila kachničku + výpečky, knedlíček a zelíčko.
Protože vařím ve velkým, aby dost zbylo, jíme to už od středy a dneska dojídáme poslední zbytky.
Co si budem, tohle jídlo je palba do vlastních řad.
Dneska vylezl opocenej manžel z koupelny se slovy "to se nedá vydržet, to jak kafilerka a nedá se to vyvětrat, ta kachna škodí i po smrti!"
Musela jsem ho uklidnit, že to mám dost podobně a patrně jsem snědla tu kachnu i s podestýlkou, jelikož by mě aktuálně nezachránilo ani foukání přes Chanel 19.
Jestli si někdo myslí, že žena uchází v barvách duhy a voní jak posečená louka, měl by přestat zobat halucinogeny.
Kvasnej kachní proces jsem zaznamenala už v noci, ale
pořád radši v sobě nechám tlít celej Kačerov i se Skrblíkem, než abych se zase někde otrávila blbě umytým salátem.
Problémy s mým nedovyvinutým trávením po otravě Bulharskem jsou ale nic, oproti prvnímu školnímu průseru mýho takřka čtrnactiletýho děcka.

Dostali jsme novou školní aplikaci, kde jsou kromě známek a rozvrhů i komunikační nástroje mezi dětmi, rodiči, učiteli a vedením školy.
Můj sdílný syn si patrně veřejnej EduPage spletl se soukromým Whatsappem a započal se svými přáteli vskutku podnětnou konverzaci na téma
"Netradiční pojmenování pohlavních orgánů a převedení těchto názvů do běžného života".
Když jsem si to přečetla, stejně jako půlka školy, viděla jsem všechny svatý i s Alláhem a Dalajlámou.

Nevím, po kom to má, takovýhle přiblblý, veřejný vypisování. Ale asi to vzal za spravnej konec, páč měl zfleku víc sledujících za půl dne, než já za rok.

Máte rádi českou kuchyni? Kachničku?
Už se vám někdy stalo, že byste někam něco napsali a spletli se? 🤣🤣 Nebo někomu? 🤣

Na snímku já ve škole. Víš jak, není čas ztrácet čas 🙄🤣🤣

KDO JE PLEŠATEJ, NENÍ ŠEDIVEJ

Dneska musel manžel čistit odpad. Zase.
Od doby, co jsem povila první děcko, mám víc vlasů při sprchování v řitní rýze a v kanálu, než na hlavě.
Po každým porodu jsem vypadala, jak lobotom po léčbě. Kolečka, kam se podíváš.
Česat netřeba, stačilo prstama prohrábnout.
Urputně jsem se bránila postupnýmu plešatění a protože jsem nechtěla vypadat jak starej Bajza s přehazovačkou ze seriálu Bylo nás pět, zobala jsem vitamíny plnýma hrstma.
Manžel, kterej viděl moje zoufalství a nebavilo ho třikrát tejdně čistit ucpanej odpad, zakoupil mi nějakou čínskou tinkturu od TianDe, že po tý mi ti dezertéři zase dorostou.
Krom toho, že ten cajk smrdí jak fefrmintová mrtvola a já tím pádem taky, nemá to žádnej další efekt.
Pořád mají moje vlasy objem akorát když si je dva dny nechám v drdolu a zapomenu je učesat.
Je to pak jedno velký čapí hnízdo.
A tak si tu zvesela plešatím a hledám na tom pozitiva.
1. Kdo je plešatej, není šedivej ☝️☝️☝️
To si myslím, že je velký plus.
2. Nepotřebuješ moc šamponu a barva na vlasy ti stačí jedna na dvě použití. Ušetříš.
Když teda nejsi plnoštíhlá, jako já a co ušetříš na šamponu, necháš za mejdlo, protože na umytí několika kilometrů vytahaný kůže je holt nějakej ten litřík potřeba.

A tak se ptám, máte někdo taky takovej problém?🙈👇
Pomáhá vám něco?🙏👇
Kdy to začlo?😳👇
Za sdílení vašich plešatících zkušeností budu vděčná, protože hned je pak člověku líp, když ví, že neopadavá sám.

Na snímku můžeš vidět, že mám shruba tolik vlasů, co čtyřletá dcera. Takže?!