Typomag

Pojďme se dojmout nad mejma amatérskejma výkonama. 😅🤏🏼

Nejkopečkovatější měsíc co pamatuju. Běhala jsem je lehká a s radostí, protože v kopcích jsem prostě šťastná a trochu bláznivá. A to je prostě čistá radost sama.

Hole vytažený, mozek vypnutej, nohy zapnutý. Brdy nejsou žádný velehory a Krkonoše jsem vytěžila jak nejvíc šlo. Holt nebydlím v Innsbrucku. I tak jsem na ty nožky pyšná.
Neste mě neste dál 🙏🏼

dneska oslavuju po 25 měsících dva tejdny bez kojení.
bez kojení, který jsem si tak moc přála.
a přála jsem si, aby bylo klidně takhle dlouhý.
ne-li delší.
ale po odstavu už jsem začla prahnout nějakou dobu.
a ta doba kdy to províst právě nastala.
nonstop milk bar zavřel.
a já jsem zase zpátky já. ❤️‍🩹

bylo to hezký, cejtim vděk, ale i velkou úlevu 🥲
zvládli jsme to spolu.

Co jedno štěně a jeden dvouleťák neuťape, to jeden rodič s druhym rodičem odnosí 🫡🤍

Protože krkonoše bez výšlapů jsou jako kyselo bez hub.
A svačinky bez výhledů vůbec nechutnaj tak dobře.

Po prvním měsíci se Sirkou jsem pochopila, proč se o mudi říká, že jsou uštěkaní...
Vadí mi, když něco vadí mýmu okolí a tak s tim chci umět pracovat. A tady je část našeho procesu:

Nechci ji naučit neštěkat. Štěkání k tomuhle plemeni prostě patří. Chci ji ale naučit, že nemusí být odpovědí na každou emoci, překvapení nebo očekávání.

Hodně mi pomohlo uvědomění, že cílem není psa umlčet, ale naučit ho přepínat z vysokého vzrušení zpátky do klidu. Přesně o tom mluví i zkušení chovatelé mudi, že skutečný pracovní pes není ten, který jede pořád na 200 %, ale ten, který umí mezi drivem a klidem vědomě přepínat.

A přiznávám, že mám i trochu sobeckou motivaci. 😄 Každý den uspávám Vincenta v kočárku a na ten poobědový spánek prostě potřebuju klid. Takže důslednost není jen “něco do budoucna”, ale dost praktická součást našeho každodenního života. A zatím se zdá, že se vyplácí. 🤌🏼

Stejně tak, když jdeme ven jen my dvě. Prvních deset minut jsem opravdu maximálně důsledná: hlídám kontakt, přesměrovávám ji, připomínám jí, co po ní chci. A pak je najednou vidět, jak se uvolní. Místo neustálého reagování na všechno kolem začne jen v klidu čmuchat a být psem. A přesně o to mi jde.

Jsme teprve na začátku. Sirce jsou čtyři měsíce a čeká nás ještě spousta práce. Nevím, jak dlouho to bude trvat, ale věřím, že právě tahle poctivá práce na začátku se nám jednou vrátí.

A obrovský kredit patří Bára Šurovská . ❤️ Díky jejímu vedení mám pocit, že nejdu cestou zákazů a opravování následků, ale že Sirku učím přemýšlet a reagovat jinak. Přesně takovou cestou jsem se chtěla vydat.

Pokud doma máte mudi nebo jiné hlasité pracovní plemeno, budu ráda, když se podělíte o svoje zkušenosti. 🖤

“Nechci vychovat tichého psa. Chci vychovat psa, který ví, kdy je potřeba štěkat… a kdy už ne.” 🖤

pov: dvouleťák natolik zpomalí vaše procházky, že trilobity najdeš, ikdyž nechceš 🧘🏼🐌

Červen běžecky: 274 km 🏃‍♀️
Celkem i s chůzí: 374,9 km / 6 294 m ⛰️

Červen byl hodně v milovanejch Brdech🤍

Doma mám nově dvouleťáka a je to záhul. Asi nejnáročnější období co (zatim) pamatuju. Tepy jsem tolik neřešila, longrunů ani intervalů moc nedalo. Červen byl o kochacích bězích, kdy jsem se pozvolna přepínala na pomalejší tempo ve vyšších teplotách. Tak abych byla po návratu furt ještě použitelná a 100% máma.

Zbytek kilometrů? Les, borůvky, Sirka, Vincent. Nejoblíbenější kombinace.

Vrchol měsíce byl longrun přes Plešivec a Ostrý: dost vejškovejch a ty výhledy!

Z běhů čerpám energii na potom. Tady to platí dvojnásob. Vyjdu ven rozbitá, vrátím se použitelná. 🔋

Vzácnej OKAmžik pikosekundy klidu k zarámování.