PAQ Research

Často slýchám, že bychom měli ušetřit na inkluzi. To v praxi znamená buď odebrat podporu dětem, které ji potřebují. Například zrušit asistenty pedagoga, za což vás ale voliči ukamenují, nebo ty děti přesunout do speciálního školství, které je ale zase třikrát dražší. Takže neušetříte vůbec nic, říká Karel Gargulák ve velkém rozhovoru pro EKONOM.cz ⤵️

Ve školství opravdu už moc není, kde ve velkém šetřit. Roztříštěný systém je nutné změnit, spojovat školy do větších celků umožňujících profesionální správu a snížení byrokracie a zahlcení ředitelů. Tam už stát chystá opatření. Naopak je nutné školství dostatečné financovat – dostat nás na průměr vyspělých zemí.

ℹ️Prostě si nemůžeme dovolit, aby 20 % patnáctiletých dětí nebylo funkčně gramotných. V rodinách žijících v chudobě je jich až polovina. To je v evropském kontextu velmi vysoký podíl.

Máme navíc velké regionální rozdíly. Chceme po malých obcích, aby odborně vedly ředitele, rozvíjely pedagogické sbory a zajišťovaly administrativní podporu. To je s jedním starostou a bez úřednického aparátu absolutně nereálné. V takových obcích bývá hlavní starostovou starostí, aby do školy nezatékalo

💌 Bohužel v Česku pořád spousta lidí uvažuje tak, že děti ze znevýhodněného prostředí si prostě nezaslouží inkluzivní přístup. Ale v systémech postavených na datech, kvalitní pedagogické práci a předškolní výchově, která prokazatelně snižuje handicap dětí ze znevýhodněného prostředí, tam prospívají všechny děti ⤵️🔗

Nová definice závislé práce zlegalizuje 70–90 % dnešního švarcsystému. Jde o 50 až 80 tisíc lidí, na jejichž faktické ekonomické závislosti se nic nemění. Stát ji ale podle nové definice nebude moci postihnout, popisujeme v nové studii ⤵️

Švarcsystém je obcházení zákoníku práce. Člověk pracuje podobně jako zaměstnanec, nemá ale běžnou pracovní smlouvu a fakturuje na IČO. On i firma tak odvedou státu méně. Jde proto o oblíbený způsob daňové optimalizace. Vysokopříjmové kancelářské OSVČ odvádí až pětkrát nižší daně a odvody než srovnatelní zaměstnanci.

ℹ️MPSV chystá změnu podmínek pro splnění švarcsystému. Nově tak půjde označit jen cca 0,8 % OSVČ. To je podle našeho šetření 7,5x méně proti aktuální definici. Už dnes máme jeden z nejvyšších podílů OSVČ na pracovní síle v Evropě (zejména IT a další kancelářské obory) – a to i kvůli švarcsystému, před nímž teď vláda zavírá oči. Návrh ho legalizuje nejvíc tam, kde je nejrozšířenější.

Není ale švarc jako švarc. Daňové výhody vznikají hlavně u středních a vyšších příjmů. Nízkopříjmové OSVČ totiž moc daňově zvýhodněné nejsou – přesto nesou nevýhody plynoucí z absence pracovní smlouvy. U nich tak může švarcsystém být nedobrovolná pozice vzniklá kvůli rozhodnutí nadřízeného, jak nám některé OSVČ samy uvedly.

ℹ️Co se tedy mění? Teď musí být pro švarcsystém naplněny 4 určité znaky. Po změně musí být splněno 6 znaků zároveň. Stačí jeden nenaplnit a z definice vypadnete.

Švarcsystém škodí i státu. Ten přichází o miliardy, které musí brát jinde (např. vyšším zdaněním zaměstnanců). Snižuje i férovost pracovního trhu, tlak na růst mezd a ochranu pracujících.

❔Jak s ním bojovat?

Nejprve je nutné snížit rozdíly ve zdanění mezi srovnatelnou prací jako OSVČ a jako zaměstnanec. Vysoké zdanění zaměstnanců totiž vytváří silnou motivaci pro pracující i zaměstnavatele vyhnout se skrz švarcsystém odvodům. Navrhujeme také přijmout jinou redefinici závislé práce. Popisujeme na webu ⤵️🔗

389 miliard. Čtvrtá největší sekera v historii, v níž přesto zcela chybí řada klíčových výdajů. Podfinancované je školství, věda, výzkum, obrana i péče o stárnoucí populaci. Jak je to vůbec možné? A jak z toho ven?

Nejdřív špatné zprávy. Ve skutečnosti je propast ještě hlubší. Když započítáme zmíněné výdaje, které v rozpočtu chybí, deficit dělá 500–600 mld. A to kosmetické úpravy typu plánované daně z kratomu skutečně nezasypou.

ℹ️Dluh nemusí vadit, když je dobře investovaný. Tady ale, jak vidíme, investice chybí. Nejdou ani do dekarbonizace. Na ní závisí budoucnost naší průmyslové ekonomiky i obyvatelnost našich měst. To nám už připomněla brutální horka, která umí i zabíjet.

A v neposlední řadě: bydlení. Když si člověk nemůže na stabilní bydlení vydělat běžnou prací, trpí i víra ve férovou společnost a demokracii. Ani perfektní stavební zákon bydlení sám nevyřeší. Potřebujeme více družstevního a obecního bydlení. I fond na jeho podporu se ale oseká.

📉Problém zní: Rozpočet dlouhodobě ztrácí příjmy.
Zrušení superhrubé mzdy, zastarávání spotřebních daní, špatné hospodaření obcí, které syslí přes 620 miliard... Na daních navíc vybíráme o 135 až 200 mld. méně než podobné země.

Naštěstí víme, co s tím.
Krok 1️⃣
→ Snížit ekonomicky škodlivé zdanění nízkopříjmové práce
→ Zrychlit daňové odpisy firemních investic
→ Posílit investice středních firem do výzkumu a vývoje

Krok 2️⃣
Zalepit díry a výjimky pro nejmajetnější skupiny v daních:
→ z kapitálových příjmů
→ nemovitostí a majetku
→ příjmů kancelářských OSVČ
→ ve spotřebě

Krok 3️⃣
→ Posílit zdravotní prevenci a výběr valorizací spotřebních daní na alkohol (ahoj tiché víno) či cukr.

Kromě výběru lze ale samozřejmě zefektivnit i státní výdaje. Víme, kde ušetřit 100 mld. ročně a nezničit stát: v RUD, důchodech, dotacích, menší roztříštěností obcí, podporou zdravotní prevence...

Tohle všechno lze udělat. Soudržnost a prosperita se nebudují zavíráním očí před problémy. Řešení existují. Nejsme tak v situaci, kdybychom se měli smířit s proškrtanou budoucností.

Česko znevýhodňuje mladé lidi, střední třídu a celé regiony ve prospěch těch nejmajetnějších. Společnost stagnuje. To škodí vývoji ekonomiky, včetně našich mezd. Dalo by se to nějak změnit? ptají se v iDNES.cz Daniela Prokopa.

Odpověď? Ano, dalo ⤵️

Když obyvatelé ze spodní poloviny vidí, že ekonomika roste, ale oni z toho moc nemají, propadají frustraci. Nerovnoměrný a nespravedlivý růst je velké nebezpečí pro demokracii. Růst mezd je sice za poslední dobu dobrý – roste minimálně o pět procent ročně –, ale dlouhodobě je nízký. Jsme zhruba šestá země s nejnižší úrovní mezd v Evropě.

Máme totiž ekonomiku, která dělá dodavatelskou službu, takže se prodává v Německu a v dalších zemích, kde jsou marže. Netransformovali jsme ekonomiku a málo věcí tlačí na zvyšování mezd. Stagnujeme v reformách, neinvestujeme dost do vzdělávání a vědy... Vzhledem k tomu, jak velký máme ekonomický výkon, a jak moc hodin Češi odpracují, máme mzdy relativně nízké. Kdybychom ten poměr měli jako ostatní země, máme o 20 % vyšší mzdy.

ℹ️ Také minimální mzda by měla být vyšší – to by tlačilo na růst mezd, přičemž vliv na nezaměstnanost je malý. Pomohlo by i lidem zjednodušit možnost střídat práce, po vzoru Dánska či Norska, což je spojeno s růstem mzdy.

Navíc ty podprůměrné mzdy hodně daníme. To škodí ekonomice, protože to vytlačuje – zejména nízkopříjmové lidi – do různých dohod o provedení práce, práce načerno apod. Brání to lidem se do práce vrátit, když jste třeba rodič. Vytváří to pracující chudobu, kdy máte minimální mzdu a z té vy a zaměstnavatel zaplatíte 11 tisíc měsíčně na odvodech a daních. To je hodně škodlivé. 🔗⤵️

Kolik dáváte za nájem + energie + vodu + další poplatky? Když to všechno sečtete a vydělíte čistým příjmem vaší domácnosti, vyjde vám nejspíš, že na bydlení dáváte okolo 25 až 40 %. svého příjmu. Podle toho se řadíte buď mezi málo, středně, či vysoce zatížené ⤵️

Tak co, kolik vám vyšlo? Jestli přes 40 % příjmu, ve výdajích se topíte. Bydlení vám diktuje život. Tuto hranici používá Eurostat i náš výzkum Život k nezaplacení sČeský rozhlass, kde najdete tyto a další údaje o socioekonomické situaci českých domácností.

Vyšlo vám méně? Zařaďte se podle procenta příjmu, které platíte za bydlení, oproti zbytku republiky:

▫️Do 25 % příjmu (málo zatížení)
→ Platíte míň než 76 % nájemníků.

▫️25–40 % (středně zatížení)
→ Jste jako každý třetí nájemník.

▫️Nad 40 % (vysoce zatížení)
→ Patříte mezi 41 % nájemníků nad rizikovou hranicí.

Česko má jedno z nejméně dostupných bydlení v Evropě. Platí to pro nájemní, ale i vlastnické bydlení. Výdaje na bydlení za 5 let vzrostly 2x víc než rostla průměrná mzda. Na to se ale podíváme příště. Na interaktivním webu Život k nezaplacení se mezitím můžete podívat, jak se lidem v Česku žije podle příjmu, vzdělání, sociální třídy apod. 💌⤵️

Ještě před pár dny ministr Plaga označil neuspokojivých 292 mld. pro školství jako svůj ústupek vládě. Pak ministryně Schillerová představila rozpočet, kde školství dostane ještě o 4 miliardy méně. Do škol tak půjde minimum peněz, které podle všeho ani neodpovídají tomu, co musí dostat podle zákonného závazku.

💬 „Školství zjevně není priorita. Vláda Andrej Babiše porušuje závazky a potápí – i navzdory ohromnému schodku – školství v Česku. Ještě ale je čas na vládu tlačit, aby rozpočet změnila,“ komentuje náš Karel Gargulák.

To, že vdělávání je priorita, přitom české vlády říkají často. Ty poslední dvě se dokonce zavázaly, že doženeme ve financování průměr OECD. Ani jedna to ale nedodržela. Aktuální rozpočet je na to krátký o více než 50 miliard.

ℹ️ Podle Plagy školám chybí jen na pokrytí minimálních nutných výdajů 6 mld. Nejsou tak peníze na podporu duševního zdraví a prevence – psychology a další pozice – a financování neveřejných i svazkových škol, jakékoliv reformy či větší investice.

Návrh je možné ještě upravit rozhodnutím vlády do 30. září. Pak už jen pozměňovacím návrhem ve Sněmovně. Boj o školství tak ještě nemusíme vzdávat. Nenechme si namluvit, že se na školství dá nějak výrazně ušetřit. Jednoduše se musí zaplatit, pak se dá stavět jeho kvalita.

Žák kouká do batohu na fádní či žádnou svačinu. Má sníženou motivaci. Jeho rodiče si výdaje navíc nemohou dovolit. Na oběd se spolužáky nejde. Nemůže. Nejen on by díky bezplatným obědům častěji chodil do školy, měl lepší výsledky a byl zdravější. Potvrzují to studie napříč světem ⤵️

V Anglii se děti s obědy zdarma posunuly ve výsledcích o 4 až 8 týdnů výuky navíc. V USA pozorovali zlepšení u chudého i ekonomicky stabilního žactva. Největší posun byl v matematice. V Jižní Koreji klesly rvačky na základkách o 35 %, v USA ubylo vyloučení ze škol o 17 % a riziko dětské obezity kleslo o 38 %.

ℹ️Skoro všechny země v Evropě už nějakou formu hrazených obědů na ZŠ mají. Chorvatsko, Finsko, Estonsko či Slovensko je mají plošně pro všechny, drtivá většina je platí pro nízkopříjmové děti. U nás by obědy mohly hradit obce z pro tyto účely navýšeného RUD. Tak jsou už placeny např. kuchařky.

Tak kde je problém❔ V Česku obědy zdarma existují. Jsou ale roztříštěné mezi několik programů, resortů a neziskovek. Pokrývají navíc jen malý zlomek žactva. V roce 2023‌ to bylo kolem 25 tisíc. Potřebných je přitom až 10x tolik.

💌Nabízí se dvě řešení:
→ Vláda se může vydat cestou obědů pro všechny děti. Tím předejde šikaně žáků i rodičů, kteří „jsou na podpoře“.
→ Nebo lze podporu zacílit pro děti z rodin, co pobírají superdávku na živobytí či dítě. Tak to funguje v Německu i Portugalsku. Stálo by to asi jen 0,35–0,55 % rozpočtu regionálního školství. A pomohlo by to 180–300 tisícům dětí 🔗⤵️