Anlex

Druhý den mojí víkendové pauzy mezi dovolenými mě čekala linka 10. Na tu už z Kobylis vypravujeme relativně dost 15T, takže když jsem po deváté přišel do vozovny a dostal #9272, ani mě to moc nepřekvapilo. A vlastně jsem se i těšil, že si po včerejšku zase zajezdím s trochu jinou tramvají.

Samotné ježdění bylo příjemné a úplně tradičně se mi všechny větší provozní problémy nějakým způsobem vyhnuly. Dokonce i "železárna" na I. P. Pavlova mě zastihla zrovna na pauze v Řepích a než jsem se pořádně rozjel zpátky do centra, bylo po všem.

O trochu vzrušení se tak nakonec postarala až samotná tramvaj. Před příjezdem na předposlední konečnou v Řepích jsem si všiml, že se páté dveře neotevírají úplně do plné šíře. Na konečné jsem otevřel dekl a zjistil, že je uvolněný motorek dveří a posuvný mechanismus při otevírání naráží tam, kam nemá. Po krátké relaci s dispečery jsem tedy dveře vypnul a pokračoval s jedněmi mimo provoz.

A samozřejmě jediný nevidomý cestující, kterého jsem za celý den vezl, se pokusil nastoupit přesně těmi vypnutými. Zákon schválnosti funguje dokonale. 😅

Na Sídlišti Ďáblice už na mě ale čekala výměna vozu a místo 15T jsem dostal modernizovanou Škodu 14T #9125 se všemi jejími novými vymoženostmi. Akorát jsem si ji vůbec nestihl užít - se zálohou jsme vyměnili tramvaje, já dojel pár zastávek do Kobylis a tam už jsem střídal. Po mně si ji převzal noční řidič jako předskokana před následným služebním vozem.

Skoda15T Skoda14T

Téměř po čtrnácti dnech jsem zpátky. Poslední skoro dva týdny jsem strávil na letním táboře s dětmi a bylo to fakt super. A vlastně i proto, že tam bylo pořád dost co dělat, takže člověk nemusel furt přemýšlet nad tím, co se kde děje na internetu a podobně. Byl jsem tak trochu v informačním vakuu a vůbec mi to nevadilo. 😄

No ale když už jsem se teda vrátil z dovolené, tak než mi začne další, čekají mě dva víkendové dny a dvě taková menší "CDčka", tedy celodenní směny. Dneska to byla linka 24, která už po výluce zase jezdí až na Spořilov, a konečně jsem si ji užil na celé trase.

A bylo to příjemné poježdění. Akorát několikrát nastal takový ten moment, kdy se tramvaj během chvilky naplnila skoro až po střechu a vůbec jsem nechápal, kde se všichni ti lidé vzali. A úplně stejně rychle zase zmizeli. 😅 Jinak se ale nic zvláštního nedělo, všude jsem jezdil včas a klasicky se mi všechny možné mimořádnosti úspěšně vyhnuly.

A zítra mě čeká další celodenní směna, tentokrát na další kobyliské klasice - lince 10.

Prázdniny jsou fajn. A ty letošní jsou pro mě ještě o něco lepší tím, že mě teď čekají prakticky čtyři týdny dovolené. 😄

Tak aspoň pár fotek letem světem z posledních týdnů za panelem. Na to volno se fakt těším, ale zároveň už teď tak nějak tuším, že mi ty tramvaje během něj budou docela chybět. 😅

S psaním příspěvků jsem zase trochu ve skluzu, takže se musím vrátit skoro čtrnáct dní zpátky. Tehdy jsem se dostal na směnu, která pro mě byla docela speciální.

I po šesti letech na tramvajích mě pořád dokáže něco překvapit a spousta drobností mi umí udělat radost. Ale takovou čistou radost z jedné směny už přece jen nemívám úplně často. Tentokrát jsem si totiž mohl odškrtnout poslední pravidelnou denní linku v Praze, která mi dosud chyběla – linku 21. ✅

Navíc už v její nové trase přes Dvorecký most, takže jsem si při jednom odbyl hned dvě premiéry. A zjistil jsem, že se mi s jednadvacítkou jezdí naprosto nádherně. Celou směnu jsem si zkrátka užíval možná až podezřele moc.

Ani tím ale její zajímavosti neskončily. Kvůli pracím ve vozovně Strašnice se nyní nedá používat objízdná kolej a vozy musí zatahovat z hlavní tratě přímo do haly. Jenže jednadvacítka přijede ze směru, ze kterého by se do ní postavila špatným koncem. Tramvaje se totiž uklízejí kabinou směrem ven, aby mohl ranní řidič přijít, sednout a rovnou vyjet.

Nejdřív jsem proto musel vůz otočit přes obratiště Nové Strašnice, vrátit se manipulačně k vozovně a projet kolem ní na správnou stranu. Pak už stačilo přejít na zadní stanoviště, zaměstnanci vozovny mi postavili cestu a já mohl krásně zacouvat rovnou do haly.

Takže nejen poslední chybějící linka a první jízda přes Dvorecký most, ale nakonec i trochu netradiční zatažení. Na jednu směnu docela slušná úroda. 🚋

Za první dvě fotky děkuju David Pivoňka (Motolskej Sršňák)🤣

Na odpočinek mi někdy úplně stačí sednout do vlaku a prostě někam jet. Bez velkého cíle, bez programu a ideálně po kolejích, které si můžu odškrtnout v evidenci. 🚞

Byť mám za svůj život projetou většinu české železniční sítě, systematicky si tratě zaznamenávám až poslední dobou. Na některá místa se proto vracím znovu, přestože jsem tam už někdy byl a žádný jiný zvláštní důvod k cestě vlastně nemám.

Tentokrát padla volba na Velvary. Z Prahy je to naprosto jednoduchá otočka: z Bubnů nebo Holešovic do Kralup a tam přestoupit na motorák, který pak po krátké lokálce prakticky celý den pendluje tam a zpátky. Velkou část cesty přitom trať vede těsně vedle silnice, takže vlak a auta postupují krajinou skoro bok po boku. Jen každý trochu jiným tempem a s jinou mírou klidu.

Ve Velvarech jsem se nakonec vůbec neohřál. Motorák přijel, během několika minut se obrátil a jel zase zpátky. Ale o pobyt ve Velvarech mi tentokrát ani nešlo. Cílem byla samotná jízda – sedět ve vlaku, koukat z okna a prostě si užívat, že někam jedu.

Prvním vozem 14T, který měl zvládat rychlost 70 km/h, byla už v roce 2023 tramvaj evidenčního čísla 9117. Nový software se na ní ale dlouho testoval a nebyl úplně odladěný, takže vůz se k sedmdesátce často ani nedostal. V praxi to bývalo spíš kolem 65 km/h, později někdy ještě méně.

Postupně se systém doladil a upravené vozy už mají sedmdesátku běžně povolenou. Já se k tomu ale dostal až teď, v polovině roku 2026. 🕖

Bylo to s vozem 9141 na lince 17 mezi Černým koněm a Belárií, kde je pro vozy 14T a 52T sedmdesátka povolená. Není to proti šedesátce žádné brutální zrychlení, ale ten pocit byl stejně skvělý. Po těch letech jsem 14T konečně pořádně provětral.

Jedno kolo za mě během svačiny odjel jiný řidič. Když mi potom tramvaj vracel, ptal jsem se ho: „Tak co, zkusil jsi sedmdesát?“ Nezkusil. Prý se bál.

A já tomu vlastně naprosto rozumím. Moc dobře víme, jak tramvaj brzdí v padesáti nebo v šedesáti. Představa, že ji najednou budeme brzdit ze sedmdesátky, už chce trochu zvyku a hlavně důvěry. Naštěstí je úsek, kde je sedmdesátka povolená, dostatečně přehledný.

Já už to vyzkoušené mám. A bylo to boží. 🚋

Oproti původnímu řetězení linek 6 a 14 je pro mě současná kombinace 6 a 34 výrazně příjemnější. Jezdí se pohodlněji, případné zpoždění se dá lépe řešit, není to cesta od nevidím do nevidím a celkově ta směna prostě ubíhá mnohem lépe.

Má to ale jeden poměrně zásadní problém. Alespoň pro člověka se slabou vůlí, jako jsem já.

Odpolední směna začíná střídáním na Nádraží Holešovice. Tam je Mekáč. Linka 34 končí ve smyčce Těšnov. Tam je taky Mekáč. Druhá konečná je na Kubánském náměstí a večer se dá při troše času dojít na Slavii, kde je Mekáč. Ve všední dny jsou bezpečnostní přestávky řešené formou svačiny na I. P. Pavlova. Taky Mekáč. A o víkendu byla ještě výluka, při které šestka končila na náměstí Bratří Synků, kde je samozřejmě taky Mekáč.

Člověk si může přinést vlastní svačinu a všechna ta místa důsledně ignorovat. Teoreticky.

V praxi si ale minimálně pro nějakou menší svačinku stejně zajdu. Takže nová šestka a čtyřiatřicítka jsou sice mnohem příjemnější na ježdění, ale zároveň můžou být docela náročné na peněženku. 🍔

Zatímco v minulém příspěvku jsem se věnoval směně, která symbolicky zahájila letošní velká vedra, v pondělí 29. června mě čekala směna, která je zase docela hezky uzavřela. ☀️

Přes víkend byla kvůli vysokým teplotám omezená rychlost tramvají na 40 km/h, v pondělí už se situace trochu zlepšila a mohli jsme jezdit padesátkou. Pořád to ale bylo omezení, zvlášť když jsem měl linku 17 a značná část její trasy vede po modřanské rychlodráze. Tam se běžně jezdí přes šedesát a některé vozy mohou místy dokonce sedmdesátkou.

K tomu přišlo od dispečerů hlášení, že se má v podjezdech jezdit maximálně 10 km/h. Já jsem si to pro jistotu vyložil trochu šířeji a desítkou projížděl všude, kde byla z nějakého důvodu snížená trolej. Raději pomaleji než potom řešit závadu na pantografu nebo troleji.

Jinak byl celý den až podezřele klidný. Žádná mimořádnost se mě netýkala, takže jsem mohl poctivě sledovat, co tahle rychlostní omezení udělají s jízdním řádem. 🚋

Směrem z Kobylis do Modřan se to ještě dalo docela rozumně vyjet a žádná dramatická zpoždění nevznikala. Opačným směrem už to bylo horší. Když se úplně všechno nesešlo ideálně, příjezd do Kobylis se čtyřmi minutami zpoždění byl v podstatě standard. Nic se přitom nedělo. Jen se všechna zpomalení postupně nasčítala.

Docela mě ale překvapila samotná modřanská rychlodráha. Přestože jsem tam místo šedesátky jel maximálně padesát, na Nádraží Braník jsem většinou přijel relativně včas. Samozřejmě za předpokladu, že nebylo příliš mnoho cestujících a všechno tak nějak vyšlo.

Ve výsledku tak nebyl největší problém samotný úsek, kde jsem musel ubrat z šedesáti na padesát. Horší bylo, když se po celé trase postupně nasčítala všechna menší omezení. Jedno skoro nepoznáte. Ale deset už ano.

Tohle byla směna, u které jsem se původně těšil hlavně na zátah do Hloubětína. V mailu svítil odstup ve vozovně Hloubětín, takže jsem si chvíli říkal, jestli z toho třeba nebude nějaký zajímavý vůz. Nakonec šlo jen o škatulata mezi vozovnami a já jen uklízel kobyliskou tramvaj do Hloubětína. I tak jsem se ale těšil, protože zátah do Hloubětína jsem ještě nikdy nedělal. 😊

Jenže pátek si řekl, že to nebude tak jednoduché. Hned při střídání mi kolega předával vůz s tím, že kvůli vedrům máme přes trolejová křížení jezdit maximálně 10 km/h. Troleje se v horku natahovaly, prověšovaly a měli jsme koukat, co se děje nad tramvají.

První část směny byla v klidu. Pak jsem se ale vracel z Petřin směrem na Výstaviště a před vozovnou Střešovice koukám, že v opačném směru stojí kolega s červenou zabijačkou a poškozenými pantografy. Když jsem jsem přes křižovatku dojel za něj, bylo jasno. Za vozem visel prověšený kabel a ležel přes jízdní troleje. Kdybych do toho vjel taky, asi bych si pantograf upravil úplně stejně. 😅

Myslel jsem si, že už je vše nahlášené od kolegy, ale nebylo. Dispečeři se zajímali, proč tam stojím, což jsem jim rychle vysvětlil, že tudy fakt neprojedu bez úhony.

Nakonec mě dispečeři vypohybovali zpátky směrem k Sibeliově a jelo se odklonem přes Pohořelec. Měl jsem asi 25 minut zpoždění, ale dispečink to vyřešil fakt elegantně. Před Strossmayerovým náměstím mi zavolali, ať to vezmu rovnou vlevo na Výstaviště a pak rovnou na další spoj. Vyšlo to krásně, odjížděl jsem už jen asi o dvě minuty později.

Večer pak přišel můj první zátah do Hloubětína. Pokyny v deskách jsem si přečetl, moc moudřejší jsem z toho nebyl, ale řekl jsem si, že budu koukat a ono to nějak dopadne.

A dopadlo. Zátah proběhl v klidu, nová hala je fakt pěkná a denní ošetření pro dvě tramvaje najednou působí hodně dobře. Jen v Hloubětíně všechno trvá o něco déle než jinde. Takže čas odstupu tam není rezerva, ale opravdu čas odstupu. 😄

První zátah do Hloubětína splněn. Jen ten pantografový warm-up ve Střešovicích bych si příště klidně odpustil.

Na některých linkách nejsou vždy svačiny doménou ranních či odpoledních částí šejdru. Některé svačinové směny jsou hezký celodenní výkon o 8 (někdy i více) tramvajích. 🚋 Já jsem si takhle dal trasu Palmovka - Ďáblice a zpět právě 8x a stačilo mi to. Nicméně za týden mě to čeká znovu.